Jdi na obsah Jdi na menu
 


Člověk svoji smrtelnost chápe jako přirozenost, říká Petra Černocká

Petra Černocká (69) brzy oslaví životní jubileum, nesmrtelná jako její Saxana z filmu Dívka na koštěti by však být nechtěla. Zpěvačka se nyní těší na divadelní provedení Saxany. To se už brzy objeví na scéně divadla Studio DVA.

Vždycky jste chtěla být zpěvačkou. Saxana vám však kdysi otevřela i svět herectví. Jak jste se potýkala s rolemi, ve kterých nejste sama za sebe?
Když jsem byla na konzervatoři, tak jsem pochopitelně chtěla jen zpívat a psát si písničky. Jak šel čas, ukázalo se, že další profese, jako moderátorka nebo herečka, na sebe tak trochu navazují. Dnes už je to zřejmé, že hodně herců i výborně zpívá, zvládnou dobře i roli moderátora, a to jsem zapomněla, že případně velmi dobře tančí. 

Fotogalerie

Na škole jsem měla i hodiny operního herectví, což je pravda tak trochu specifická disciplína. Když přišla nabídka hrát ve filmu Dívka na koštěti, tak se mi mnohé z toho, co mě ve škole naučili, hodilo. Tu poctivou hereckou průpravu však nemám. Některé další základy herectví jsem se naučila možná až v Divadle Semafor, kam jsem po škole nastoupila.

K Saxaně jste se během svého života ještě několikrát vrátila, ať už to bylo v rámci pokračování Dívky na koštěti s názvem Saxana a kniha kouzel, nebo ve vašich vlastních představeních pro děti. Letos se téměř po padesáti letech od jejího zrodu Saxana vrací ve velkém stylu…
To máte pravdu, protože se opravdu vrátila a tentokrát na divadelní scénu. Je mi velkou ctí, že Šimon Caban, který Saxanu režíruje pro Studio DVA, našel způsob, jak mě do představení zapojit. Nemám zatím ještě finální scénář v ruce, takže pracovně mé roli zatím říkáme „zjevení“. 

A protože už vím, že v tomto kuse nebude o kouzelnické iluze a triky nouze, tak další, čím přispěji, bude i fakt, že si zazpívám. Zdá se, že tam někde nahoře to zařídili, abych dostala tento dáreček v podobě premiéry skoro na den mých kulatých narozenin. Ještěže jsem dostala rozum a po prvním odmítnutí účasti na další Saxaně pochopila, že tento kousek bude v režii mistra excelentní.

Herectví máte tak trošku v genech, vaším bratrancem byl Vlastimil Brodský. Co vám ho dodnes nejvíc připomíná?
Tak herecké geny po Vlastovi v první řadě zdědili Terezka i Marek. Jestli na mě něco zbylo, tak snad spíš muzikálnost. Vlasta totiž muziku miloval a tatínek mi vyprávěl, jak si dokonce po kavárnách jeden čas přivydělával jako stepař. To si já samozřejmě nemohu pamatovat, protože jsem v létech, kdy byl Vlasta student, byla ještě „na houbách“. 

Na našeho Vlastu, nebo chcete-li Bróďu, jak se mu později říkalo, vzpomínám vždycky, když dorazím na chalupu v Kytlici. Většinou i zkusím zavolat Markovi, jestli tam náhodou není, že bychom zašli do hospůdky. Marka mám ráda, je to chytrý hoch s mnoha talenty včetně toho, že moc krásně maluje. Občas mě sice oslovuje tetičko, což zní děsně, ale já mu to odpouštím.

K vašemu herectví se vážou například i role v seriálech Případ pro zvláštní skupinu nebo Stopy života, vzpomenete si ještě na ně?
Se mnou je to těžký. Hodně roliček, které mi nepřišly nějak zásadní, jsem odehrála a pak zapomněla, jako je to třeba i v těchto případech. Je to pár let, co jsem vytáhla svoji dceru Báru do posilovny, a jak jsme šlapaly na kolech, tak na obrazovce nad námi cosi běželo. Najednou Bára povídá: „Hele mami, to jsi ty!“ Běžel tam nějaký starší film, nebo snad i seriál, ale dodnes netuším, co to bylo. Nebo se probírám starými fotkami a vypadne na mě nádherný snímek, kde stojím v důvěrné pozici s Jiřím Kodetem.

Nakonec si vzpomenu jen na to, že jsem mu kdysi kdesi hrála milenku, nebo snad manželku. V úterý chodím na cvičení na kulaťák do Dejvic. A vždycky chodím kolem stánku, kde jsem v nějakém seriálu hrála prodavačku. Co to bylo za dílko, bych si nevzpomněla. Ale vím, že jsem tam vedla z okénka rozhovor s panem Somrem. Dobře si ale pamatuji televizní seriál Nepokojná láska. Byla to trilogie, krásně obsazená. Třeba otce mi hrál pan Július Pántik. Starší diváci, se kterými se někdy setkám, si hlavně pamatují scénu, kdy mě tatínek coby nezdárnou dceru, mlátil v hlubokém sněhu holí. Asi to bylo hodně silné místo.

O tom, že je vaše působení hodně univerzální, svědčí i role ve videoklipu uskupení Mateřská.com, kde jste si dokonce zarapovala.
Uskupení Mateřská.com jsou dvě holky, a to moje dcera Bára a její kamarádka Lena. Skládají si tak trochu praštěné písničky, pak si vymyslí děj klipu a nakonec ukecají své kamarády, aby jim to natočili. Když mi nabídly účast v klipu Vylitá, kde jsem dostala za úkol rapovat, tak jsem neváhala ani minutu a brala to jako mateřskou povinnost. Na place byl o generaci mladší štáb, který mě naučil patřičné pohyby a bylo to. Vlastně jsem i spoluautorkou, protože text jsem si vymyslela sama.

Klip má na YouTube více jak půl milionu zhlédnutí, což je velký úspěch. Sledujete na tomto kanále hudební novinky, nebo třeba i svá videa, kterých je tam poměrně hodně?
Na YouTube účet nemám, ale mám celoživotní fanynku Petru, která se o moje videa stará, vyhledává je a archivuje. Jednou jsem se tam podívala a pochopila jsem, že tato moje fanynka je v podstatě detektiv. Objevila věci, o jejichž existenci jsem neměla ani tušení.

Jak se vám mimochodem s dcerou Bárou zpívalo na koncertě kapely Monkey Business?
To bylo moc fajn. Kapela měla pěkné aranžmá, samozřejmě Saxany, která se jim zrovna tematicky hodila. Hudebníci byli zdvořilí, milí a jako vždy kostýmově akcentovaní. Tak jsme se s Bárou taky trochu vyšperkovaly a písničku jsme si rozdělily napůl. Publikum, většinou skoro o generaci mladší, nám hezky aplaudovalo, což mě opravdu potěšilo.

Tvrdíte, že na konzervatoři, kterou jste vystudovala, jste se moc zpívat nenaučila. Kdy jste pocítila, že je to opravdu ono a že váš lyrický soprán zní tak, jak má?
Na škole jsem neměla moc dobrou paní učitelku. A když jsem nastoupila do Semaforu, tak mi paní profesorka Bernardová, která učila Milušku Voborníkovou, sdělila, že je to opravdu mizérie. Umluvila jsem ji, aby si mě vzala do parády, a ukázalo se, že vše ještě není ztraceno. Trvalo to dva roky, než jsem si mohla říct: „Tak teď jsem fakt zpěvačka.“

Jste autorkou několika svých vlastních hitů včetně jednoho z těch prvních Koukej se mnou si píseň broukej. Nenapadlo vás psát i pro své kolegy? O dobré skladby je čím dál tím větší nouze.
Jen jednou jsem si napsala takovou šansonově laděnou písničku, při které jsem si myslela na Jitku Molavcovou. Ale nějak jsme se v ten čas nepotkaly. Tak jsem si ji nazpívala na svoje poslední autorské CD Souhvězdí střelce s textem Hanky Sorrosové. Jmenovala se Kartářka, ale posluchači ji asi znát nebudou, protože rádia od nás straších ročníků už novinky hrát nechtějí. Posluchači si prý píšou jen o ty staré songy. Ani se nedivím, když nějaký čerstvější kousek, v rádiu nikdy neuslyší.

Kdo je vaším prvním posluchačem a kritikem, když složíte něco nového?
Je to můj muž, pochopitelně. Když si sednu k pianu, tak opravdu trpí. Protože na to, že jsem hrála na klavír dohromady dvanáct let, se každou chvíli přehmátnu. Nakonec raději nahraje demo snímek s kytarou sám.

Poslední album Souhvězdí střelce, které jste si celá napsala a složila sama, vyšlo v roce 2006. Kolik máte v šuplíku nových věcí na další desku?
Víte, co je nejsmutnější? Že v šuplíku mám ještě i ta CD. Občas si k pianu sednu, třeba teď jsem složila jednu vánoční píseň, protože moje akční dcera vymyslela, že by bylo pěkné udělat společné vánoční CD. Zazpívá si na něm i moje vnučka Coco.

Petra Černocká a Jan Kraus ve filmu Dívka na koštěti (1971)

Dívka na koštěti (1971)

Petra Černocká v seriálu Nepokojná láska (1975)

Nepokojná láska (1975)

Petra Černocká

Petra Černocká (2019)

Když vaše hity hrají rádia, jak je to v tomto případě s tantiémami? Můžou být v dnešní době pro zpěváka či autora příjemným zlepšením domácího rozpočtu?
Tantiémy z OSA samozřejmě dostávám jen u písniček, u kterých jsem označena jako autor. Jsou to milé částky, ale na domeček, vlastně dnes ani na garsonku, by to nebylo.

Jste velkou odbornicí na diety, co teď u vás v této oblasti aktuálně vede? Jak kromě diet pečujete o svou kondici?
Je fakt, že už jsem vyzkoušela hodně diet. Věčný mindrák umělkyň, že mám v pase víc, než by se slušelo, mám celý život. Patřím k té většině žen, které průběžně bojují o dvě kila nahoru dolů. Na diety jsem už zapomněla, pochopila jsem, že věc je tak jednoduchá, že v mém věku je jen třeba víc se hýbat a méně jíst. Když je nejhůř tak dojde na osvědčený hemenex. Řeknu vám ale, že když se na mě vyboulí ta dvě žlutá oka (vajíček), tak už jsem pěkně otrávená. Jednou jsem byla na návštěvě u Yvetty Simonové. Bylo poledne a zrovna si na sporáku přehazovala hroudu zeleniny zleva doprava. Tak jsem si řekla: „Vítej v klubu!“

Vaše Saxana se ve filmu Dívka na koštěti vzdala nesmrtelnosti. Kdybyste měla tu možnost, za jakých okolností byste se jí vzdala vy?
Tak zrovna s nesmrtelností nemám žádný problém. Možná jako mladou holku by mě napadlo, že by se nesmrtelnost mohla docela hodit. Teď už by mě taková možnost docela vyděsila. Jak jde život, člověk svoji smrtelnost chápe jako přirozenost, která k životu patří. Nehledě na to, že moje generace je první, která zažila opravdu tak prudký posun všeho ve všech směrech, o technologiích ani nemluvě, že jen tak tak stíháme.

Autor:

Zdroj: https://www.idnes.cz

 

Náhledy fotografií ze složky Petra Černocká se mnou

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář