ZPĚVAČKA PETRA ČERNOCKÁ

Petra Černocká je česká zpěvačka a herečka.

Vystudovala operní zpěv a hru na klavír, zpívala se skupinou Pastýři Petra Hanniga, vystupovala v Divadle Semafor. Dlouho úspěšně spolupracovala se skupinou Kardinálové, dnes vystupuje s manželem, kytaristou Jiřím Pracným. Vytvořila roli mladé čarodějnice Saxany v komedii Dívka na koštěti a před kameru se postavila ještě několikrát. V roce 1971 získala titul Herečka roku. V roce 2003 vydala autobiografickou knihu Co mě maminky (ne)naučily. V listopadu 2009 oslaví šedesáté narozeniny.

Paní Černocká, většina našich čtenářů si Vás vybaví jako Saxanu z filmu Dívka na koštěti. Vy jste ovšem natočila více rolí a nazpívala mnohem více písniček. Někteří z nás tak mají jméno Petra Černocká spojeno se zpívající herečkou, jiní s hrající zpěvačkou. Jak je to správně?

Jak pro koho. Uvědomuji si, že pro mladé lidi, tak do třiceti let, jsem možná ta herečka, která se celý život žije z “jednoho koštěte.“ Nepamatují si moji éru zpěvačky 70. a 80. let, kdy jsem vyprodávala velké sály s kapelou Kardinálové. Neznají ani moje písničky, kromě několika vybraných hitů, které některá rádia hrají. Nakonec nemusí ani vědět, že ty písničky zpívám já. Na můj koncert nepůjdou, takže mě vlastně neznají. Příslušníci mojí generace mě znají jako zpěvačku a občas se opravdu ptají proč jsem nepokračovala i v herectví. Takže na herectví nebyl čas, můj sen byl být zpěvačkou.

Jsme komunitním webem pro české seniory a častým problémem nejen generace narozené před rokem 1950 je komunikace s počítačem. Jak si tyká-netyká s počítačem Petra Černocká?

Používám počítač skoro výhradně jako psaci stroj a poštu zároveň. I tak mi to zabere víc času, než bych si přála. Pošlu pár smluv, odepíšu těm, kteří mi napíšou něco hezkého, a najednou koukám, že je půlnoc. Umím si uložit fotky a najít třeba opravnu obuvi, někdy si vyhledám článek z novin, který mi unikl a někdo chytrý mi ho doporučil. To je tak všechno.

Váš život je naplněný aktivitou. Kde nebo jak si nejčastěji (lidově řečeno) dobíjíte baterky?

V létě na chalupě, kde opečovávám kytky a moje zvířata, jo i mého muže, ráda taky něco dělám rukama ( natírám, smejčím a vylepšuji domácnost) a konečně víc čtu. V zimě chodím s kamarádkou na přednášky, které nás zajímají, třeba na filozofickou fakultu, když je tam někdo zajímavý ve svém oboru. Nebo mě zajímá architektura, což je pochopitelné, když bydlím v krásné Praze. Pro nás laiky občas přednáší architekt Lukeš, nebo nás přímo vodí občas po zajímavostech Prahy. Baterky si dobíjím tím, že se něco dovídám, nebaví mě se jen tak bavit.

Co Petra Černocká ráda čte, poslouchá …?

Teď čtu paměti Voskovce a Wericha, ale někdy stíhám jen Lidové noviny, Repekt a Reflex. Neposlouchám téměř nic, což je sice chyba, ale čím jsem starší tím víc miluji ticho. Nemám ráda hudební smog, který nás provází v každé restauraci a obchodě.

Ze série sedmi knih o kouzelnickém světě a Harrym Potterovi se sice stal výrazně komerční fenomén, přesto podle nás patří k tomu lepšímu v současné literatuře pro děti. Četla představitelka nejoblíbenější české čarodějky ságu o Harrym Potterovi? Pokud ano, líbila se Vám?

Nečetla, ale viděla jsem v kině. Moc mě to nebavilo, po prvním okouzlení z výtvarné stránky takového filmu začínám postrádat srozumitelný a silný příběh. Dost jsem se nudila, to přiznávám.

V listopadu oslavíte významné jubileum související s názvem našeho internetového projektu. Podle psychologických pouček tak vstoupíte do nové životní etapy. Na co se v této souvislosti těšíte a co plánujete?

Marně bádám na co bych se snad měla výrazně těšit. Tahle etapa života je pro statečné lidi, kteří se umějí poprat s fyzickými potížemi, které na sebe vážou určitě i poněkud špatnou náladu. Já moc statečná nejsem, ale snažím se si z těchto věcí dělat legraci, co jiného. Humor je všelék. To co může člověk v seniorském věku získat je zájem a určitý respekt mladšího okolí. Z toho se může těšit ten, kdo si to zaslouží tím, že má co říct a hlavně se nesnaží být křečovitě mladý. Miluji úžasné, chytré seniory, které je radost poslouchat, kteří to mají srovnané. Do jednoho takového jsem tajně zamilovaná (manžel o tom ví), je to pan Jan Wiener, letec, který za války byl v Anglii.

Je něco, co by chtěla vzkázat Petra Černocká českým seniorům?

Snad abychom se uměli těšit z krásných maličkostí, které život nabízí, které mladý člověk ani nevidí. A pak to chce hodně tolerance a pochopení pro poněkud sobecké mládí, které má na to nárok, protože jsme nejspíš ani my v těch letech, nebyli jiní. Jo, a starší lidé potřebují hodně lásky, stejně jako mladí, možná víc. To mi říkal bratranec Vlastimil Brodský, a měl pravdu. Takže si pořiďte kočku, abyste mohli i vy citově investovat. Zvířátko vám lásku, každý den, bohatě vrátí. Já mám kocoura kterého zbožňuji. Manžel taky, a to říkal, že kočka, přece jen, není pes. Naštěstí ale mám i dceru, která je báječná.

Děkujeme za příjemný rozhovor, přejeme mnoho spokojených posluchačů a životní pohodu.