Od září 2008 se s herečkou a zpěvačkou Petrou Černockou můžeme setkávat také coby s moderátorkou pořadu Psí život.

A právě touto novinkou jsme začali naše povídání, které se ale na chvíli samozřejmě zastavilo také u její osudové role Saxany z filmu Dívka na koštěti, jenž příští rok opět vtrhne do kin, tentokrát však v podobě druhého pokračování nesoucího slibný podtitul Veletrh strašidel.

* Proč zrovna moderování pořadu Psí život?

Protože mi z televize uprostřed léta brnkli a zeptali se, jestli bychom se nemohli hned sejít a za dva dny točit. Než jsem se tedy rozkoukala, seděla jsem v mikrobusu se čtyřmi cizími kluky a jela s nimi za prvním pejskem. Téma se mi sice líbilo, ale já to vlastně vzala hlavně kvůli dceři. Když jsem jí totiž před časem sdělila, že jsem odmítla nabídku stát se šéfredaktorkou jednoho časopisu, řekla mi, že se ze mě stává pohodlná konzerva a že bych měla konečně vyrazit mezi nové a zajímavé lidi. No a v tomto případě jich bylo vrchovatě. Jednou se mi bude určitě po mém milém štábu stýskat.

* Popsala byste mi, jak vypadá normální natáčecí den v terénu?

Ani se neptejte! V sedm hodin ráno nastupuji do mikrobusu, kde už sedí několik polospících chlapíků, tedy vyjma šoféra, a vyjíždíme směr Louny nebo taky Karviná, kde bydlí psík, který mi je po úvodním seznámení a natáčení majiteli svěřen, abychom vyrazili za prvním kandidátem, jemuž by měl být předán do péče. Celou cestu pejska konejším na klíně, pokud mi to tedy dovolí, protože i on má toho nekonečného harcování kolikrát víc než dost. Za nějaké dvě hodinky zastavíme ,,v cílové stanici" a já v tu chvíli pokaždé získávám pocit, že si svůj honorář zasloužím vrchovatě. Jenže ouvej, další dvě hodiny probíhá natáčení, poté se vracíme do Prahy, v lepším případě ještě za světla, a v půl osmé padnu do křesla k Televizním novinám. Ty pak už vnímám jen okrajově. A to jsem vám popsala jen pouhou polovinu natáčení, protože ta druhá mě čeká za další čtyři dny a vypadá obdobně.

* Vím, že chováte hodně zvířat i doma. V jaké době jste jich měla nejvíc?

Doufám, že teď jsem se propracovala k defi nitivně plnému stavu čítajícímu jednoho psa a tři kočky. Zrovna včera mi ale mňoukalo před domem nějaké pohozené kotě, takže uvidíme... (směje se)

* Dochází mezi vašimi svěřenci k domácím bitkám a zasahujete do nich?

Já už dávno pochopila, že pokud přijde nějaký nový přírůstek, nemá cenu se do jejich vztahů míchat. Zvířata si totiž své postavení ,,ve smečce" musejí najít a obhájit sama.

* Velkou průpravou k Psímu životu vám jistě byla i práce na pohádkovém filmu Saxana, kde jste se s mnohými čtyřnohými kamarády potkala také. Na jakého z nich nejraději vzpomínáte?

Jééé, tak to jste udělal krásný oslí můstek! (směje se) Upřímně: Že bych si oblíbila sovu nebo druhého pruhovaného králíka zleva, na to nebyl čas. Se zvířaty se většinou točilo zvlášť, protože je to pro filmaře dost náročné.

* Film Dívka na koštěti už na jaře vtrhne do kin s druhým dílem. Jak se díváte na nejrůznější pokračování dříve úspěšných snímků?

Je prý vypozorováno, že třetí pokračování je povedenější než to druhé. Teď jsem podobný názor slyšela z mnoha stran ohledně Nemocnice na kraji města. Budu si tedy asi muset počkat na případnou Saxanu 3, abych mohla na vaši otázku kompetentně odpovědět. To už ale budu hrát babičku a ty, jak známo, nejraději vzpomínají na staré dobré časy...

* Co vás na scénáři nového dílu nejvíc zaujalo?

Nápad s holčičkou, který se sice nabízel, ale přece jen je zajímavé, že první příběh obrátil naruby - tedy že dívka z lidského světa zabloudí do říše kouzel. Kdybych psala třetí pokračování já, vymyslela bych si pro sebe zase návrat do pohádkového světa, protože bych už měla na čarodějnici na koštěti regulérní věk.

* Je velký rozdíl mezi čarodějnicí a čarodějkou?

Čarodějka zní lépe, ale fakticky to velký rozdíl není. Obě čarují podle své letory, buď v pozitivním, nebo negativním smyslu. Já bych se ale samozřejmě raději řadila k těm "dobračkám".

* Potkala jste někdy nějakou z nich osobně?

Jistě. Cítila jsem jakousi profesní povinnost se o některé "kolegyně" zajímat... Znám pár kartářek a asi o dvou se domnívám, že určité schopnosti nahlédnout do budoucnosti opravdu mají. Základní ezoterní věda je ale astrologie, té celkem věřím. Jako průvodce možnostmi vývoje našich životních cest, myslím, funguje.

* Kdy jste zažila jejich největší koncentraci na jednom místě?

Na žádném takovém sabatu jsem fakt nikdy nebyla. Co se ale týká slova koncentrace, tak největší zkušenosti mám s tou vlastní, která nestojí za moc. Jsem totiž čím dál tím víc roztržitá. Můj muž říká, že je to roztomilé. Já si to však nemyslím. Klíče od domu mám pro jistotu u sousedů, u manželova syna a u dcery Báry. Vsadím se, že až je jednou ztratím, při své smůle neseženu ani jednoho z nich. Nebo současně přijdu i o mobil a nebudu jim moci brnknout.

* Co vás v současné době kromě natáčení Psího života nejvíc zaměstnává?

Nejčastější náplní těchto dnů jsou předvánoční besídky a firemní vánoční večírky. Nejde sice o žádné velkolepé projekty, jak se teď moderně říká, ale o pouhou živnost, která mě ale baví. Předvánoční vystoupení mají trochu jinou, příjemnější atmosféru, kdy se všichni těší na přicházející klidné chvíle s cukrovím u televize nebo na zasněžených chalupách.

* A troufla byste si stanout na prknech znamenajících svět?

Pokud máte na mysli činohru, rozhodně bych neaspirovala na nějakou hlavní postavu. Něco menšího bych si ale klidně zkusila, nakonec by to nebylo poprvé. Pár let jsem hrála v Semaforu a taky v Karlínském divadle. Jsem ale spíš improvizační typ, možná by mi interpretování stále stejného textu úplně nevyhovovalo.

* U koho z rodiny cítíte největší zpětnou vazbu na svou práci?

Můj manžel mě moc "nevazbí". Psí život neviděl ani jednou a když jsem třeba v rozhlase, zapomene si to pustit. Mou knížku Co mě maminky naučily ještě nestačil přečíst a to vyšla asi před čtyřmi lety. A já tam přitom o něm tak hezky píšu! Ale dcera, protože je také zpěvačka, se mnou zpívání a písničky konzultuje často. Radí mi, co bych měla nebo mohla, a vždycky se jedná o inspirativní rozhovory. Jsem ráda, že ji pořád zajímám i profesně. A jako matka ji samozřejmě zajímat musím! O mém posledním albu Souhvězdí střelce dokonce řekla, že se jedná o to nejlepší, co jsem si kdy napsala. Pak si však protiřečí, když říká: "Ty pecky s Kardinály a Zdenkem Mertou byly rozkošné." Tak si vyberte... Kdybych si však trochu fandila, mohla bych si to vyložit tak, jako že jsem ,,furt dobrá". Jenže je tam bohužel to kdybych...