Nejsem
žádná velká cestovatelka, i když jsem po sametové revoluci vyrazila,
kam to šlo. Byla jsem v Thajsku, na Kanárských ostrovech, v Řecku
i v Africe a v Americe, ale stává se ze mě pecivál, který si nejraději
užívá klidu na chalupě. Hodně za to mohou i moje zvířata, která nerada
opouštím. Mou trvalou láskou je ale Řecko, kam se stále ráda vracím.
Příliš exotické země se zásadně jinou kulturou mě trochu stresují.
Sednout si do taxíku v Egyptě a pak se dohadovat se šoférem, jestli mi
vrátí drobné, tak to už není nic pro mne.
Pokud
bych měla poradit čtenářům Koktejlu, kam vyrazit, určitě bych
doporučila Thajsko. Tedy v případě, že vás neodradí hodiny strávené
v letadle. Je to krásná země a laskaví lidé. Thajci se stále usmívají,
obchodníci vás pořád netahají za rukáv a jídlo je tam… prostě skvělé.
A jak
se chystám na cestu při dovolené? Nejprve pořádně vyzpovídám ty, kteří
v místě, kam mířím, už byli. Víte, lidé o ničem nevyprávějí tak rádi
a barvitě jako o své dovolené. Můj soused léta pracoval v cestovní
kanceláři, takže mi nejen dobře radí, ale vybaví mě i nějakou chytrou
knížečkou s tipy, kam se podívat.
Přiznám
se, že se během let můj pohled na způsob cestování změnil. Vyzkoušela
jsem obojí, jak bydlení u domorodců, tak v hotelích a usoudila jsem
jedno. Slušný hotel je prostě základ. Dřív jsem uměla v cizině bydlet
třeba u přátel, ale teď už chci mít vlastní soukromí, koupelnu
a vlastní plány, co a kdy podniknu.
Ráda
o svém cestování vyprávím, na cestách se totiž stane cokoliv. Dnes už
s humorem vzpomínám na první cestu do Thajska, kde jsme dovolenou
zahájili dvěma koncerty pořádanými naší ambasádou. Protože jsem měla
před cestou dost starostí s tím, abych si vylepšila angličtinu,
zapomněla jsem pohlídat manžela. Nezkontrolovala jsem, co si vlastně
s sebou veze. Obvykle nebere skoro nic kromě plavek a slunečních brýlí,
protože tvrdí, že všechno se dá případně dokoupit. Tenkrát mu ale jeho
teorie nevyšla. Letěli jsme v lednu, kde v Praze na letišti nastupoval
do letadla v péřové bundě a pohorkách, takže v Bangkoku sice hned
shodil bundu, ale ukázalo se, že nemá jiné boty. Vzal si sice jakési
sandály k vodě, ale sehnat společenské, vhodné na vystoupení, číslo 45,
se nepodařilo. Drobní Thajci, nejspíš nikdy tak velkou botu ani
neviděli. Nakonec boty přiletěly dalším letadlem z Prahy. Bylo veselo,
ale to je na necestování přece to krásné.
Ostatně
dovolenou většinou trávím právě s manželem, který je velmi družný.
Vlastně na každé cestě si najdeme nějaké nové přátele. Když pak jezdíme
po republice na vystoupení, vždycky nás potěší, když za námi někdo
přijde, s kým jsme byli na dovolené. A snů a plánů? Delší dobu už
plánuji nějaký výlet, třeba do Londýna nebo do Říma, ale nakonec mě
vždycky zláká dovolená u moře.