Jezevčíci: Celoživotní láska Petry Černocké

17. 3. 2011

Nejdříve měla Petra Černocká černého pudla, ale pak už podlehla jezevčíkům.

Život bez psa si už herečka a zpěvačka Petra Černocká (61) neumí představit. Společnost jí dnes dělá v pořadí už třetí jezevčík. Dokonce se smířila i s jeho charakteristickou tvrdohlavou povahou.

Svého prvního psa si Petra Černocká pořídila v sedmdesátých letech, za první výplatu v divadle Semafor. „Ake byl černý pudl, což bylo tehdy velmi módní plemeno. Žádného šikovnějšího a učenlivějšího psa jsem nikdy neměla. Bodejť by taky jo, když jsem pak už doživotně propadla jezevčíkům,“ vzpomíná na své pejskařské začátky populární zpěvačka. První se jmenoval Čenda. Jezdil s ní všude. Na natáčení, vystoupení, a dokonce účinkoval i na jevišti.

Složila písničku, aby se Čenda mohl vyvalovat na hotelu v posteli

„To byla tak trochu finta na pořadatele, aby nedělali potíže, že se mnou cestuje a tím pádem spí i v hotelu. Složila jsem kvůli tomu píseň, která se jmenovala Procházka se psem – píseň byla, pravda, trochu pitomá, ale Čenda se díky ní mohl vyvalovat v hotelu na posteli.“ Druhou jezevčici Lady si pořídila na počest nové lásky, ze které se za pár let stal manžel.

„Neomylně jsme vybrali poněkud neurotickou potvůrku, kterou jsme ale celý její život bezmezně milovali. Taky to měl být trpaslík, který nám ovšem omylem přerostl. Poslední pokus o trpasličího jezevčíka se jmenuje Wajda. Když trochu nakloní hlavičku na stranu, jste si jistí, že vám rozumí každé slovo. To, že pak neudělá to, co jste chtěli, nebo dokonce paličatě neudělá vůbec nic, tak to už patří k jezevčíkovi.“

CO MÁ NEJRADŠI K SNĚDKU?

PÁN: I když se masu spíš vyhýbám, tak jednou za čas si musím dát tatarský biftek. A pěkně i s osmaženými topinkami.
PES: To, co dáváme do misek kočkám. Dokáže to sníst bleskurychle, takže na ně nic nezbyde.

CO UMÍ NEJLÍP?