Petra Černocká (57), Dívka na koštěti, si ráda zahraje v pokračování slavné komedie, ale hlavní je pro ni zpívání.
15.2.2007 8:40
Již
v březnu má padnout první klapka nového českého filmu Saxana - veletrh
strašidel, pokračování veleúspěšné Dívky na koštěti. Opravdu se začne
točit?
„Já se domnívám, že ano, i když je pravda, že se trochu moc
„čarovalo“ ohledně autorských práv. Teď je to myslím jasné, právníci
zapracovali a točit se bude.“
Pokud to klapne, jak se na natáčení těšíte?„Víte, já teď právě tuto otázku, dokonce i s tím „těšením“
dostávám dost často. Já mám pochopitelně radost z každé dobré práce, a
tenhle film je samozřejmě moc pěkná nabídka…“
Ale…
„Bylo by hezké, kdybych mohla říct, že od té doby co vznikla první
Saxana, jsem nepřestala doufat, že si tuto postavu ještě jednou
zahraji, ale nebyla by to pravda. Můj život se odvíjel především od
muziky, to je to, co mě nejvíc naplňuje a baví.“
Z vaší poslední desky je to docela cítit…
„Díky, doufám, že se moje nové autorské CD Souhvězdí střelce bude líbit.“
Už delší dobu se pohybujete v tzv. popíku, vy jste ale vystudovala operní zpěv, proč jste u toho nezůstala?
„Já to s tou operou nemyslela moc vážně, opera je krásná, ale
přece jen „konzerva“. Tam se zpěvák snaží o co nejlepší interpretaci
toho, co už bylo skvěle napsáno někým jiným. Mě začalo bavit už na
konzervatoři psát si vlastní písničky, a i když je to hodně troufalé,
ani dnes nechci hrát nějakou „roli“, chci prostě říkat a předkládat
to, co si myslím a vytvořím já sama.“
Nechala
jste se slyšet, že jste se v minulosti neodvážila tragicky zesnulého
skladatele Karla Svobody požádat o složení nějakého hitu. Vy,
vystudovaná operní pěvkyně…„Tak to jsem opravdu někde řekla, ale asi bych to mohla upřesnit.
Na konzervatoř mě vzali už ve čtrnácti letech, to bylo dost výjimečné,
protože hlas je ještě ne zcela vyvynutý, ale zřejmě bylo vidět, že jsem
dost muzikální, tak to riskli. A také se ukázalo, se že z hlediska
operní kariery je můj hlas příliš komorní.“
A to se se Svobodovou hudbou neslučovalo.
„Ano, Karel Svoboda ke svým klenutým melodiím vyloženě potřeboval
velké, přesvědčivé hlasy a to jsem rozhodně nesplňovala. Měla jsem
navíc svého skvělého skladatele Zdeňka Mertu a ten mi napsal krásné
písničky rovnou na tělo.“
Když mluvíte o tělu…vy jste pořád taková štíhlá, jak to děláte?
„Chodím sice do fitka, ale fitko, nefitko, myslím, že recept na
dobrou formu je jakýkoli pravidelný pohyb a omezený přísun jídla. Jíme
prostě pořád víc, než bychom měli.“
Proč se tak cpeme?
„Žijeme v bohaté společnosti, kde prostě nikdo nemůže trpět hlady,
ba právě naopak. Trest je obezita, infarkty a cukrovka. Třeba ta
poslední jmenovaná nemoc je v chudé Africe nemoc téměř se
nevyskytující.“
Zhřešíte občas a dovolíte si třeba oblíbenou sladkou pochoutku?„Dobrotám nikdy neodolám, třeba v autě v přihrádce, kde by měly
být dokumenty, nebo hadr na okno, mám vždy, bohužel, i kus hořké
čokolády. Tou se odměňuji při zpáteční cestě z vystoupení.“
Už jste mluvila o muzice, vy máte za manžela také
hudebníka, kytaristu Jiřího Pracného (54). Dokonce spolu vystupujete.
Takže jste s partnerem doma i v práci, nemáte někdy náběh na ponorkovou
nemoc?
„U nás „ponorka“ nehrozí, i když jsme spolu už patnáct let a jsme
na sebe docela fixovaní. Drobné alergie na některé stereotypy chování
toho druhého tu samozřejmě jsou, ale dovedeme si i z toho dělat
legraci. Navíc můj muž je typ venkovan a já spíš kavárenský povaleč a
diskutér.“
Jak se takové rozdílné „týpky“ projevují?
„Když je pár dní volno, tak utíká se psem na chalupu a já si
v Praze třeba čtu s kočkou na klíně. Mám taky pár kamarádek, které má
kupodivu můj muž docela rád (to není běžné, muži na kamarádky žárlí),
ale ne zas tak moc, aby s námi šel třeba na nějakou zajímavou
přednášku, nebo do divadla. Takže já se v Praze kulturně vyžívám a on
chodí s naší Wajdou po lese.“
Netajíte se názorem, že muži jsou líná stvoření. Předpokládám, že vás k té myšlence neinspiroval váš partner?„Víte, můj“ průzkum“ má solidnější základy, než abych dělala
závěry o mužském pokolení ze zkušenosti s mým současným manželem. Navíc
muži dokážou mít velmi strhující pracovní nasazení, jenže jen
v činnostech, které je baví.“
A v těch nudných?
„Nudné povinnosti, které se navíc stále opakují dokola, a nikým
nejsou výrazně ceněny (ani finančně), nám prostě rádi přenechají. Kdyby
byla třeba práce v domácnosti dobrý kšeft, tak by nás k tomu ani
nepustili!“
Foto: Korzo
Autor: Petr Polesný
to: kdy-??
(Jarka, 29. 4. 2007 13:06)